1.den jsme vyrazili kolem půl třetí, třetí,půl čtvtré….myslím,že to byla až čtvrtá hodinka z Prahy. Neb náš kamarád a zároveň driver při zpěvu ukolébavky svým malým rošťákům podlehl kouzlu zpěvu a prostě nehorázně zaspal. Už jsme se s Frenkem začali ohlížet po jiném způsobu dopravy (autostop,vlak,pěší turistika,jízda na mašině), když v ten okamžik Ondřej volal, že už jede. A že to bude vydařený víkend ,neb doma zapomněl veškeré maso k obědu i večeři na celé tři dny, které jsme si u něj den předem skovali. Nepropadli jsme panice a s výkřiky – Jsme drsní Buellisti, které nic nezastaví! jsme vyrazili směr říše – Finsterwalde. Však při míjení nákupního střediska jsme trošku pookřáli a vykoupili jsme celou masnu. To se ihned večer ukázalo jako dobrý nápad.
Po nákupu se zásobou paliva někde na půlce nádrže jsme najeli na dálnici. Ondřej zapnul navigaci se slovy – teď se už jen kochejte a za chvilku jsme tam.
Cesta pěkně ubíhala a neustále se bylo na co dívat. V Německu jsem byl už několikrát o dost jsem se podivoval, že tu krajinu kolem nás vůbec neznám. Bylo to tím, že Ondřejova navigace byla nastavena spíše na poznávací zájezd než na nejkratší či nejrychlejší cestu k cíli. Takže když jsme dorazili do Finsterwalde, bylo kolem deváté a v okolních vesnicích panovala večerka.
¨
Jen občas u krajnice postávaly vozidla s nastartovanými motory a zapnutými obrysovými světly. Bohužel se ještě nejednalo o krásné stroje z 30.-70. let, leč o nové VW Passat a v nich Gerchán se Simírem, kteří byli připraveni pomáhat a hlavně nás ochránit. V ten okamžik Ondřej ubírá plyn se slovy - Jsme tu! Jen projedem skrz centrum a jsme tam. Sice nám bylo divné, že všechny americké stroje do centra nejezdí, však jak Ondřej řekl, tak se stalo. Po okružní jízdě městem a procvičení lingvistických schopností při komunikaci s misntními jsme i my dorazili na letiště ve Finsterwalde kde probíhal sraz Hot rodů.
Při placení vstupného nám byl nabízen volný vstup, neb byla tma a naše kára byla označena samolepkou Rad rod. V ten okamžik Ondřej vybíhá ven a brání svůj vůz VW Transporter rok výroby léta Páně…, že zas tak starý není a vlastně že je jak včera nový. Takže platíme 20 éček a jedem se utábořit. Při hledání místa jsme nestačili valit voči, co všechno tu je za krásný stroje. Strojů mraky a lidí jako….. prostě fakt moc. Nakonec nacházíme útulné místo v bažinách za velkou louží kam se málo kdo odvážil. Rozbalujeme jeden stan pak ještě druhý stan – Němci sedí a nevěřícně koukají s očekáváním příjezdu autobusového zájezdu. Naštěstí jsme byli jen tři. Proběhlo úspěšné založení ohně, ugrilování masíčka z nákupáku, otevření pár vychlazených plechovek pivka, které se nám stalo živou vodou na celý víken.
Po děsivé žranici s baterkou na čele vyrážíme na obhlídku terénu. Cestou jsme potkali několik pilotů, letušek a ožralých soudruhů v burácejících kárách. Aut a motorek tu bylo opravdu požehnaně.
S úsudkem ráno moudřejší večera jsme vyrazili do hlavního hangáru, kde probíhalo vystoupení rockové kapely a nalévali zde teplých nápojů jako je čaj. Tak jsme na drsňáka pozřeli několik šálků horkého čaje a šli na kutě. Leč to byl plán bláhový. Naše stanové město se nalézalo přímo naproti hlavnímu vchodu do hangáru s hrající muzikou. Myslím, že oka jsme zamhouřili kolem druhé ranní a vstával jsem kolem půl čtvrté neb jsem prdelí přimrznul k zemi. Byla fakt kosa a usínám až kolem 6 neb se trošku oteplilo a led povolil (info-Frenk spal ve své půlce stanu, oteplení bylo vlivem počasí!).
2.den nás pobouzí řev Hot roda. Tak parádní probuzení jsem už dlouho nezažil.
Ihned po tom, co jsme se oblékli z pyžam do civilu, najedli se a začali jsme opět slyšet, jsme vyrazili na průskum. Slunce občas prosvěceno skrz mraky a oči jen přecházeli. Opravdu tam byly klenoty jeden vedle druhého.
Popisovat každej pěknej auťák, tak bych musel stránky nafouknout. Tak krásně poslouží galerie a přiložené fotky. Každopádně aut a motorek bylo takové kvantum, že jsme běhali s očima na vrch hlavy téměř celý den a málem nestihli krásný sprint přihlášených účastníku. V kategorii motocyklů vyhráli naši borci na strojích HD a Hot rodech auťák s číslem 13B.
Musím konstatovat, že když tyhle káry ožily a probudily v sobě plný výkon, to byla hodně velká paráda. Nad dráhou létal dvouplošník, který Vás za 30 éček pěkně povozil. Atmosféra prostě libová. Po ukončení závodu jsme se odebrali k našemu stanovému městu urobit nějakou tu teplou véču na grilu a připravit své síly na večer, který sliboval hojnost zážitků a 3 rockové kapely. A jak řekli, tak se stalo. Cestou jsme potkali maličké auto s ohromným motorem. Nevěřícně jsem koukal a rychle fotil. Majitel vozu se chlubil, že motor osadil kompresorem a že prý výkon motoru dosahuje 980Hp. Neuvěřitelné.
Večer jsme vyslechli old music a po pár horkých šálcích odcházíme směr stanové město v bažinách. Cestou ještě obdivujeme krásný stroj značky Ford,který byl jako jediný zaparkovaný přímo u nás s výdechy výfuků k našim stanům.
3.den nás námi obdivovaný stroj parádně probouzí roztočením motoru někdy vysoko v otáčkovém poli. Po rychlé snídaní balíme stany a ujíždíme směr domov, leč na místo navigace byla použita papírová mapa a tak jsme byli doma cca 2x rychleji.Sice bez vedlejších zážitků ale rychleji.
Akce byla opravdu luxusní a musím všem doporučit!
Tak Čus! A třeba na Čerticích na viděnou!
Galerie zde
